294 STATEČNÝCH

Rozstřílet kata a změnit dějiny
Olda, řezník s mistrovskými řízky, Aťa, milovník dobrodružství verneovek s pistolnickými ambicemi, pan učitel Zelenka-Hajský a Jindřiška, která poprvé zažívá lásku. Tito odvážní obyčejní lidé a jejich blízcí se rozhodli vzít osud do svých rukou. Vůně Libně se mísí s napětím a odvahou, zatímco si všichni uchovávají svá tajemství. Otec již zešedivěl strachy, ale děti jsou odhodlané. Připravují cepy a plánují vymlátit nacisty. Ale co když někdo zradí? Jindřiška musí mít šanci se znovu zamilovat.

Inscenace 294 Statečných měla světovou premiéru 18. září 2020 a od té doby získala řadu ocenění:
- Ceny divadelních kritiků za Poprvé uvedenou českou hru v roce 2020.
- Nominace na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2020.
- Cena Divadelních novin za tvůrčí počin v oboru činoherní divadlo za období od září 2020 do srpna 2022.

- Cena Klubu mladých diváků za nejoblíbenější inscenaci sezóny 2023/2024
- Inscenace byla pro svou kvalitu natočena ČT

Festivalová uznání
- Divadlo evropských regionů v Hradci Králové (červen 2021) Setkání-Stretnutie Zlín (září 2021)
- Mezinárodní festival Divadlo Plzeň (září 2021)
- Nenechte si ujít tuto emotivní a napínavou doku-fikční inscenaci, která oslavuje odvahua hrdinství našich předků.


Světová premiéra: 18. září 2020
Délka představení: 2 hodiny 35 minut, včetně přestávky

⭐⭐⭐⭐⭐

Mediální recenze:

Josef Herman,  vyjmuto z reportáže z Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň 2021
Z nedobrého rozjímání mě vysvobodil Tomáš Dianiška režií vlastní hry 294 statečných v Divadle pod Palmovkou. Dalším připomenutím čecháčkovské připosranosti, opět, jak je u Dianišky zvykem, nahlížené sarkasticky ve vyšinutých a různě inspirovaných obrazech, které připomínají jevištní komiks. Mám rád takové divadlo. Vše je tu dovoleno k demystifikaci “národní statečnosti”, “národních hrdinů”, “národních mýtů”. Místy k smíchu, místy člověka zamrazí, místy se naštve – Dianiška prostě vyvolává ty správné pocity při promýšlení českých dějin, které u něho naprosto přirozeně prorůstají se současností. Pro mě jeden z vrcholů festivalu.

Lukáš Dubský, vyjmuto z reportáže z Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň 2021
294 statečných:
Tomáš Dianiška má jako autor ohromný talent na skloubení vážného tématu a takřka rouhačského přístupu k němu. V inscenaci 294 statečných posunul laťku zase o trochu dál. V povedeném Mlčení bobříků jsem měl pocit, že některé scény byly udělány šokující tak trochu na efekt, u nové inscenace Divadla pod Palmovkou je znát, že Dianiška jako tvůrce vyzrál. Na jedné straně tak autor a režisér představí hrdinství účastníků protinacistického odboje, na straně druhé se nebojí ani černého humoru v situacích, jako je mučení zajatých vězňů a podobně. Skutečné události a postavy jsou pro něj jen odrazovým můstkem, bez piety je kombinuje s různými popkulturními odkazy (parašutisti Gabčík s Kubišem znázornění jako osvalení hrdinové z nějakého akčního filmu) či starým židovským mýtem o Golemovi. Humor obrušuje hrany patosu, ale zároveň se svým hrdinům nevysmívá a dokáže je zobrazit i ve vážné poloze a se zřetelnou poctou všem obětem heydrichiády na závěr. 
Herci tenhle přístup přijali za svůj, za všechny bych zmínil Dianiškova dvorního herce Jakuba Albrechta v roli Gabčíka, Dennyho Ratajského v úloze Zelenky-Hajského a téměř klaunskou dvojici (nejčastěji ztvárňující gestapáky) Jiří Panzner a Jakub Tvrdík.
Pro mě jeden z vrcholů letošního festivalu.
Zdroj: http://nadivadlo.blogspot.com/2021/09/dubsky-festival-divadlo-nedele-199.html

Petr Klarin Klár, vyjmuto z reportáže o Mezinárodním festivalu regiony Hradec králové pro Divadelní noviny
...Následující jevištní epos 294 statečných, pražského Divadla pod Palmovkou, který ve svém finále málem přispěl ke zborcení Klicperova divadla vlivem bouřlivého potlesku, nejen potvrdil setrvale stoupající hvězdu dramatické i režijní tvorby Tomáše Dianišky, ale i skutečnost, že očistná přítomnost značné dávky nekorektního humoru původní vážné téma nijak neotupuje, ale naopak posiluje jeho naléhavost. Festivalové uvedení povedené inscenace se sice ve své první půli poněkud potýkalo s technickými, a temporytmickými problémy, spojenými zejména s přesunem do prostoru rozdílných dispozic, směrem ke svému finále se ovšem postupně vylouplo do nesmírné krásy, v níž velmi dobře sehraný kolektiv na tvůrčích váhách grandiózně poměřuje humor, utrpení i trochu nezbytného patosu. Bowieho ikonický hit dlouho již nezazněl v tak zdrcujících souvislostech! 294 statečných prokazuje diváckou přitažlivost, scénickou účinnost i nadčasovou platnost regionálního tématu i na půdě metropolitní. Jestliže Jiří Šulc ve své knize Dva proti říši přidává k příběhu Heydrichových atentátníků prvky westernu (respektive žánru noir), Dianiška na něj přímo navazuje, leč v souladu s vlastní generační příslušností neváhá pracovat s estetikou video braku, komixu i počítačových her. Zvláště opojná je pak bezmála spielbergovská kombinace židovských legend a multiplatformní arkádové legendy Contra. Stranger things z protektorátu? Nemohu nevolat bravo! Finální poděkování 294 statečným pak letí za to, že konečně představili Denise Šafaříka jako dobrého jevištního partnera a kvalitního herce. Bez dalších zbytečných přívlastků. Buď zapomenut, Kouzelníku Žito!
zdroj: https://www.divadelni-noviny.cz/dobry-den-jedete-na-festival-no-7 

Petr Klarin Klár, vyjmuto z reportáže z Festivalu Setnání/Stretnutie Zlín 2021
Svůj obdiv k následujícím 294 statečným z pražského Divadla pod Palmovkou jsem již opakovaně vyjádřil, tudíž tentokrát jen telegraficky: inscenace zraje výtečně! Zlínské uvedení se vyznačovalo vynikající adaptabilitou skvostně sehraného souboru na rozlehlý prostor jeviště MdZ, i vřelým přijetím početného publika, v němž dominovaly mladší ročníky, jako neklamný důkaz skutečnosti, že dramatická i režijní tvorba Tomáše Dianišky nabírá na oblibě, a startuje diváckou obrodu. Raduji se a přeji povedenému projektu řadu dalších vyprodaných repríz. Potěšila rovněž i zpráva, že se chystají speciální uvedení pro školy, včetně pracovních listů, a dalších materiálů k výuce dějepisu i společenských věd. Paráda úterní noci! Ač respekt chovám k oběma v programu uvedeným Dianiškovým opusům, protektorátní akčňák stavím nad rockovou odyseu ostravské pěnice – pro společenský přesah, odvahu k nekorektnosti a výborný kolektiv. Díky!
zdroj: https://www.divadelni-noviny.cz/je-sladke-byti-ve-zline-no-5

⭐⭐⭐⭐⭐

Říkal jsem si, že na páteční večer to bude těžší téma. A bylo, i přes Dianiškův styl a řadu povedených černohumorných vtipků to na mě celé dolehlo První půlka se pomalu rozjíždí, před přestávkou se dostává do vyšších obrátek a pak už spěje nevyhnutelně k finále, které bohužel všichni známe. Pocta statečnosti těm, kteří se nebáli postavit se nepříteli a navíc bez nějakých přehnaných patosů. Ve světle událostí dnešních dní se dostavilo mrazení v zádech. Shrnuto, podtrženo: společně se Špinarkou za mě jedny z dosavadních nej Dianiškových počinů.
Michal1982, 90 %, i-divadlo, 18. 3. 2022  

Psát další obdivnou recenzi k tomuto představení bude jen nošením dříví do lesa. Dianiška umí jako nikdo jiný inventivně pracovat s příběhy naší nedávné historie a vytvořit modernistické inscenace, kde se pracuje s groteskní nadsázkou a komickou symbolikou. Když se hned úvodem objeví nacistické vlajky, kde jsou místo křížů kosočtverce, je jasné že nepůjde o nic prvoplánového. Po méně známých až obskurních příbězích (Mlčení Bobříků, Bezruký Frantík, Transky...) sáhl nyní naopak po notoricky známé haydrichiádě, o které se ovšem nežertuje. I v tomto případě ale plně uspěl, silný zážitek.
Jerman, 90 %, i-divadlo, 30. 10. 2021

Takové hry by se neměly hrát při omezeních s respirátory, protože si ho probrečíte a prosmrkáte. Typická dianiškovina, která nemá nouzi o komické vsuvky a odkazy na devadesátky. Přesto je vážné téma zpracováno s úctou a citem. Herecké výkony vynikající, oceňuji i hudební složku písní vybraných (miluju Blaze of Glory) i složených (Štesko a jeho závěrečný dětský sbor). Viděno na Jatkách - bylo mi řečeno, že v kmenovém divadle se všemi serepetičkami a vychytávkami bude můj dojem a hodnocení dvojnásobné (tak s těmi 90 procenty nevím). Doporučuji z celého srdce, běžte to vidět!
Kjama, 90 %, 11. 9. 2021

Šibeniční humor s říšskou orlicí nad hlavou a studeným potem v zátylku se střídá s civilními obrázky z života normálních lidí, které historie postavila do rolí těch 294 statečných. To nechcete vidět, protože bohužel celou dobu strašně dobře víte, co bude následovat. Zatím nejlepší Dianiškův opus. Obdivuhodná studijní příprava. Režie bezchybně vedoucí k požadovanému vyznění. Výborná práce s hudbou. Celý soubor zaslouží obdiv. (Ze záznamu, DRAMOX.)
Vladimír Rolalewitz, 90 %, i-divadlo,  21. 12. 2020

O Operaci Anthropoid se toho už řeklo a natočilo opravdu hodně, takže jsem byla zvědavá, s čím palmovkový tým přijde. Obzvláště když je pod režií podepsán Tomáš Dianiška, který je vždy a za každých okolností originální. A byla jsem nadšená. Nejen, že je hra skvěle napsaná, zahraná i zrežírovaná, ale hlavně mě potěšilo, že se nehraje prvoplánově o Gabčíkovi s Kubišem, ale o hrdinech, kteří často stojí v pozadí, ale bez kterých by atentát nemohl proběhnout. Tyto lidi je potřeba stále připomínat, ať nejsou pro budoucí generaci jen jmény z názvů ulic. Děkuji celému týmu za tento počin.
Barka, 100 %, i-divadlo, 21. 9. 2020