„Kupite si kytku od chude děvuchy? Su kurevski fajne.“
Komedie o snobismu, lásce, morálce a předsudcích aneb hvězdou diplomatického večírku za pouhé tři měsíce
Pygmalion je původně postava z antické mytologie. Sochař, který vytvořil sochu Afrodíté ze slonoviny a do svého díla se zamiloval. Bohyně pak vyslyšela jeho prosby a sochu oživila. Nejslavnějším zpracováním tohoto námětu je určitě divadelní hra George Bernarda Shawa.
Někomu by se mohlo zdát, že příběh květinářky Lízy Doolittlové a profesora fonetiky Higginse poněkud připomíná pohádku o Popelce - muž z vysoké společnosti stvoří z obyčejné holky dámu. Slavná muzikálová verze My Fair Lady se této možnosti chopila dokonale. Shaw ovšem setrvale proti této romantizující verzi příběhu protestoval. On přece pojmenoval svou hru „Pygmalion“, a to byl sochař krajně narcistní povahy, neschopný navázat kontakt, který si stvoří sochu - ženu k obrazu svému. Shaw byl skvostný ironik: muž učí ženu mluvit, ale hovořit s ní nedokáže. Byl i dosti drsný provokatér, bavilo ho pobuřovat, nechal Lízu dokonce vyjadřovat se velmi vulgárně - to bylo na viktoriánské scéně naprosto skandální, takové to tehdy bývaly časy.
Inscenace Michala Langa přibližuje Lízu současnému českému divákovi, její prostý původ zosobňuje severomoravský dialekt (typický pro jednu z někdejších klíčových oblastí těžkého průmyslu u nás). Klasické dílo aktualizuje také nejedním odkazem na estetiku steampunku, a to nejen ve scénografii, kostýmech a rekvizitách.
režie: Michal Lang
premiéra: 7. března 2025 ve Velkém sále
délka představení: 2 hodiny 30 minut, včetně přestávky
⭐⭐⭐⭐⭐
Recenze:
"Gajdošíková neokázale, ale v jasných konturách tvaruje Lízin přerod v sebevědomou osobnost. Její finální hrdost je silná. Jan Teplý se evidentně nachází na svém hereckém vrcholu: řečově a gesticky disponovaný, tvárný, pohybově pružný a rychlý, je to až ekvilibristika ve službě věci. Ovšem i Petr Reif, Igor Bareš (coby Lízin otec Alfred Doolittle) a Marie Málková (jako Higginsova matka) uchopují svěřené figury se zkušenou elegancí, jsou to především oni, kdo z obsazení tvoří pro ústřední dvojici funkční ozvučnou desku."
Josef Chuchma, Divadelní noviny, 03/25
"Promýšlet důsledně repertoár, vztahovat se skrze starší, mnohdy známé tituly k dnešku srozumitelnou, a přesto ambiciózní, aktuální formou (navíc s potenciálem k velkým hereckým kreacím), to je letitý přístup Michala Langa k libeňské scéně, kterou umělecky profiluje. Jeho nejnovější inscenace Pygmalionu je toho důkazem."
Marcela Magdová, aktualne.cz, 19. 3. 2025
"Režisérovi Michalu Langovi efekt prvotního šoku vyšel na jedničku. Jeho inscenace Pygmalionu se v pražském Divadle pod Palmovkou rozjíždí v třaskavém duchu, z něhož by se určitě radoval i samotný autor."
Irena Jirků, Hospodářské noviny, 4. 4. 2025
"Pochvalu zaslouží i dokonalá výprava Lenky Hollé, londýnské počasí evokuje na začátku i déšť. (…) Inscenace hezky plyne bez hluchých míst, projekce dokonale zapadají do děje. Představení je ve všech ohledech velmi zdařilé, stojí za návštěvu. Po skončení premiéry si tvůrčí tým oprávněně zasloužil dlouhé minuty trvající ovace ve stoje."
Jaromír Hampl, atzijedivadlo.cz, 17. 4. 2025
Z reakcí diváků:
"Především, Pygmalion je chytrá komedie (very British, včetně uvodního deště) s nejednoznačným koncem místo očekávaného happyendu, z dnešního hlediska i s feministickými rysy v samém závěru. Dále na inscenaci je vidět, že Palmovka je moc dobré divadlo, vyrovnané herecké výkony bez sklouznutí k lacinému přehrávání, což je jistě zásluha režie Michala Langa, představení má švih bez hluchých míst, zajímavá je scénografie s využitím filmových projekcí, vtipný nápad s roboty. Inscenace je samozřejmě příležitostí pro skvělou Pavlu Gajdošíkovou. A nakonec, jaké potěšení vidět na scéně legendu českého divadla, stále svěží a půvabnou paní, Marii Málkovou!"
Jerman 80 %, i-divadlo, 21. 3. 2025
